Tímto vyjádřením bych rád oficiálně potvrdil svou kandidaturu do Senátu Parlamentu České republiky za hnutí ANO v obvodu Praha 9.
Není to rozhodnutí, které by přišlo ze dne na den. Nikdy jsem se nepovažoval za člověka, který by toužil po politické kariéře. Celý život se ale pohybuji mezi lidmi, naslouchám jejich příběhům a snažím se hledat konkrétní řešení tam, kde je potřeba pomoc, odvaha nebo nový pohled.
Od narození jsem nevidomý, ale nikdy jsem to nevnímal jako důvod stát stranou. Naopak. Celý život se snažím ukazovat, že člověk se zdravotním postižením nemusí být objektem lítosti ani někým, koho společnost jednoduše odstaví na vedlejší kolej. Může být aktivním, platným a respektovaným členem společnosti. A někdy právě díky své zkušenosti dokáže vnímat věci z jiného úhlu pohledu, který může být užitečný i pro ostatní.

Celý život se snažím propojovat světy, které se na první pohled zdánlivě nepotkávají.
Svět lidí se zdravotním postižením a zdravé veřejnosti. Svět technologií, kultury a každodenního života. Svět mladých lidí i seniorů. Svět těch, kteří pomoc potřebují, a těch, kteří ji mohou nabídnout.
Více než dvacet let pomáhám nevidomým a slabozrakým lidem s moderními technologiemi a učím je s nimi pracovat. Jenže často tu nejde jen o techniku. Setkávám se s lidmi, kteří po ztrátě zraku rezignovali a mají pocit, že pro ně život definitivně skončil.
A právě v takových chvílích člověk pochopí, jak důležité je dodat druhému naději, pomoci mu znovu se postavit na vlastní nohy a opět najít smysl života.
Nedílnou součástí mé životní cesty je už od raného dětství i hudba. Jako zpěvák, muzikant a ladič pian jsem měl možnost poznat tisíce lidí napříč generacemi i různými životními příběhy. Celou svou profesní kariéru jsem si budoval vlastním přičiněním, bez manažerů a bez zákulisního zázemí. I díky tomu jsem se naučil jednat s lidmi napřímo, naslouchat jim a vnímat jejich skutečné starosti i radosti.

Do veřejného života nevstupuji proto, že bych chtěl být politikem z povolání nebo že bych si snad myslel, že mám patent na rozum. Kandiduji proto, že celý život hledám cesty, jak měnit věci k lepšímu.
Pravidelně vystupuji v domovech pro seniory, pořádám besedy na školách a setkávám se s lidmi, kteří se se mnou dělí o své radosti, obavy i životní zkušenosti. Právě osobní kontakt s lidmi považuji za jednu z nejdůležitějších věcí i pro práci v Senátu.
Myslím si totiž, že pokud chceme vytvářet dobré podmínky pro život různých skupin lidí, měli bychom mezi sebou mít i někoho, kdo jejich problémy skutečně zná z vlastního života a každodenní praxe. Nikoli proto, aby si stěžoval. Ale proto, aby dokázal nabídnout zkušenost z reálného života.
Dnes často mluvíme o rovných příležitostech. A já si myslím, že rovná příležitost  znamená také dát prostor lidem, kteří se na svět dívají z jiné perspektivy a kteří mohou veřejnou debatu obohatit svými zkušenostmi.

Nečekejte ode mě velká gesta ani prázdné sliby. Věřím v poctivou práci, osobní odpovědnost, schopnost naslouchat a ochotu hledat řešení.
Do Senátu bych rád přinesl zkušenost člověka, který celý život pracuje s lidmi. Zkušenost nevidomého člověka, který dobře ví, co znamenají bariéry, ale také ví, že mnohé z nich lze překonat. Zkušenost hudebníka, kterého život naučil vnímat nejen atmosféru plného sálu, ale také naslouchat lidem a zachytit i jemné emoční změny. Zkušenost člověka, který pomáhá druhým získat větší samostatnost prostřednictvím moderních technologií.
Zároveň věřím, že když se člověk v životě ocitne na úplném dně, může být někdy jedinou cestou vzhůru pomoc lidem, kteří jsou na tom ještě hůř. Přesně z tohoto důvodu jsem před lety spolu s kolegou Miloslavem Ondrou založil spolek Filantropie, který dnes pomáhá maminkám samoživitelkám a lidem bez domova.
Sám jsem se tehdy ocitl ve velmi složité životní situaci a právě tahle cesta se ukázala jako opravdový lék na nelehkou životní zkoušku. Nevyřešila všechno, ale dala bolesti smysl. A člověk někdy právě díky pomoci druhým znovu pochopí, proč má smysl vstát a jít dál.
Mám pocit, že naše společnost je stále více rozdělená. Přitom pokud chceme opravdu něco změnit, musíme táhnout za jeden provaz. Musíme si naslouchat, zbavit se zbytečných předsudků a přestat se rozdělovat podle toho, kdo je zdravý, nemocný, mladý, starý, odkud pochází či jaký má politický názor.

Celým mým profesním i osobním životem se prolíná jedna myšlenka: věřím, že každý člověk má co nabídnout, když k tomu dostane příležitost.
Tuto myšlenku se snažím předávat klientům, studentům, seniorům i lidem, kteří se ocitli v těžké životní situaci. A stejnou zkušenost bych rád přinesl i do veřejné služby.
Pokud dostanu důvěru voličů, udělám maximum pro to, abych ji nezklamal. Budu se snažit být senátorem, který bude dál propojovat rozličné světy, bude naslouchat lidem, nebude se schovávat za prázdné fráze a bude se snažit hledat řešení, která vycházejí ze skutečného života.

S úctou