Můj příběh

Nevidět neznamená nevidět možnosti.

Když se mě lidé ptají, čím se vlastně živím, často nevím, kde začít. Hudba je totiž jen jednou částí mého života. Stejně důležitou roli v něm hrají moderní technologie, vzdělávání, práce s lidmi i snaha zpřístupňovat svět těm, kteří to mají o něco složitější.
Od narození jsem nevidomý, ale nikdy jsem to nevnímal jako důvod vzdát se svých snů. Naopak mě to naučilo hledat jiné cesty, být trpělivý a přemýšlet o věcech z různých úhlů pohledu. Možná právě proto dnes rád propojuji světy, které se na první pohled zdají být vzdálené.
Moje cesta k hudbě začala už na základní umělecké škole. Právě tam jsem udělal své první hudební krůčky a objevil svět, který se později stal mým povoláním i celoživotní vášní. Studium na Konzervatoři Jana Deyla pak bylo přirozeným pokračováním této cesty a umožnilo mi rozvíjet klasický zpěv, hru na klavír i akordeon.
Během studia na konzervatoři jsem si vytvořil velmi osobní vztah i k ladění pian. Hra na piáno mi často pomáhala v nejtěžších chvílích. Díky ní jsem dokázal zapomenout na běžné starosti a celou duší jsem se mohl ponořit do hudby a krásného zvuku tohoto nádherného nástroje. Byl to lék na poraněnou duši. Kdysi klavír pomáhal mně, dnes mám potřebu mu to vracet.
Proto pro mě ladění pian není jen práce nebo řemeslo. Je to chvíle, kdy se mohu na několik hodin zastavit, plně se soustředit na jediný nástroj a vrátit mu to, co během let ztratil.
Když přijdu k pianu, které je rozladěné, zanesené prachem a jeho mechanika už nefunguje tak jako před lety, vidím v něm především jeho potenciál. A když od něj odcházím a opět krásně ladí, září čistotou a jeho mechanika je připravena na další roky služby, je to pocit, jako bych mu vdechl nový život.
Největší radost mi nepřináší honorář za odvedenou práci, ale okamžik, kdy zavřu víko klaviatury, ohlédnu se a vím, že jsem tomu nástroji odevzdal to nejlepší, co jsem mohl a co bylo v mých silách.
A možná právě proto mě tahle práce nikdy nepřestala bavit. Každé piano má svůj vlastní příběh. Stejně jako člověk, kterému patří. Díky své práci poznávám nové lidi, jejich životní osudy a často zjišťuji, že z obyčejné zakázky vznikne dlouholeté přátelství. A právě ten lidský rozměr dává mé práci skutečný smysl.
Během své profesní dráhy jsem měl možnost spolupracovat s řadou významných osobností české hudební scény, vystupovat na koncertních pódiích i účastnit se mezinárodních projektů. Každá z těchto zkušeností mě profesně i lidsky posunula dál.
Vedle hudby se postupně staly mou další profesní cestou moderní technologie. Dlouhodobě se věnuji přístupnosti digitálních řešení pro lidi se zrakovým postižením, překládám asistivní software, podílím se na jeho vývoji a pomáhám lidem využívat technologie tak, aby jim přinášely větší samostatnost a svobodu.
Stejně důležitou součástí mé práce jsou besedy, přednášky a individuální setkávání s lidmi. Navštěvuji školy, domovy seniorů, firmy i různé organizace. Mým cílem není vyvolávat lítost ani obdiv. Mnohem větší radost mi dělá, když lidé odcházejí s novým pohledem na svět a s vědomím, že jsme si všichni mnohem bližší, než se na první pohled může zdát. Věřím, že osobní zkušenost je nepřenosná a právě ona dokáže nejlépe bourat zbytečné bariéry i předsudky.
V posledních letech se stále více věnuji také veřejnému životu. Ne proto, že bych chtěl být politikem z povolání, ale protože věřím, že zkušenosti získané při každodenní práci s lidmi mohou být užitečné i při hledání řešení problémů, které se týkají celé společnosti.
Vždy jsem se snažil řídit jednou jednoduchou myšlenkou: věřím, že každý člověk má co nabídnout, když k tomu dostane příležitost, a pokud mohu svou prací někomu pomoci takovou příležitost objevit, pak má to, co dělám, skutečný smysl.